23. února 2016

Historie Prahy podle Petra Kučery


Dva články o Praze, kde se vzala, kde leželo původní jádro osídlení a jak se z malých osad a později rozdělených měst stala dnešní metropole. 


Kde vlastně vznikla Praha? Dnešní centrum to není

Každý ví, že historické centrum Prahy se rozkládá v kotlině mezi Pražským hradem a Vyšehradem. Na levém břehu je vymezeno strmými svahy Petřína a Letné, na pravém břehu vrchem Vítkovem, Viničními horami a Nuselským údolím. Jenže tomu tak nebylo od pradávna. Těžiště nejstaršího osídlení bychom našli o kousek severněji, a to v oblasti dnešních Dejvic a Bubenče. Právě sem archeologové umisťují předchůdce dnešní Prahy, jakousi PraPrahu.

První pravěcí lidé územím pražské kotliny pouze procházeli. Jednalo se o lovecké skupiny, které ve starší době kamenné (před 20 až 30 000 lety) putovaly za zvěří a dočasně osídlovaly místa na březích a v zátokách Vltavy. Tuto dobu nám poutavě popsal Eduard Štorch ve svém románu Lovci mamutů, v němž jedno z dočasných sídel lovecké tlupy umisťuje na Bílou skálu v Libni. Ke vzniku prvních trvalých sídel došlo až v souvislosti s celkovým oteplováním, táním ledovců a přechodem od lovecko-sběračského způsobu života k zemědělství v období tzv. neolitické revoluce před 10 000 lety. Nejstarší osady vznikaly v nejúrodnějších oblastech kolem vodních toků v místech, kde byly mělké a daly se přebrodit. Vhodné podmínky k trvalému osídlení nabízela na území dnešní Prahy především rozlehlá dejvicko-bubenečská kotlina, přirozeně chráněná před povodněmi a nepříznivými větry. Zdejší specifické mikroklima, úrodné sprašové půdy a přítomnost Dejvického potoka vytvářely téměř ideální podmínky pro rozvoj zemědělství. Ze severu navíc kotlinu lemovalo Šárecké údolí, jehož hluboké a stinné lesy byly bohatým zdrojem zvěře a různých plodů.

Jak šel čas, střídaly se v pražské kotlině na křižovatce Evropy různé kmeny a kultury. Po Keltech, Germánech a Langobardech přicházejí v polovině 6. století první Slované, kteří zakládají své zemědělské osady v úrodných údolích menších vodních toků. Trvalé usazení obyvatelstva vytvořilo podmínky pro ekonomický a společenský rozvoj. Jako střediska správy, výroby a obchodu vznikají opevněná výšinná hradiště jako Levý Hradec, Bohnice, Šárka a Butovice. Těžiště osídlení pražské kotliny však zůstává v úrodné oblasti Dejvic a Bubenče, kde se nacházely desítky osad a kudy směřovaly i hlavní cesty k trojskému brodu v Podbabě. Správním centrem oblasti bylo hradiště na vrchu Džbán v Šáreckém údolí, se svou rozlohou 23 ha největší z pražských hradišť.

Zásadní zlom nastává až po polovině 9. století, kdy je na hradčanském ostrohu založeno hradiště Praha, dnešní Pražský hrad. Ten neměl z hlediska obyvatelnosti výhodné podmínky, ostroh byl příliš úzký a dlouhý, jeho strategický význam byl však značný. Svou polohou umožňoval bezprostřední kontrolu pražské kotliny a klíčových vltavských brodů na jeho úpatí, ke kterým směřovaly dálkové obchodní cesty. Na Pražský hrad se tak záhy přesouvá sídlo přemyslovských knížat z Levého Hradce a rychle upadá význam starších slovanských hradišť i dejvicko-bubenečské kotliny. Osídlení se stěhuje do prostoru pod Pražským hradem a postupně se přelévá na pravý břeh, kde v následujících dvou stoletích vznikají první kupecké osady s románskými kostelíky. K ochraně pravobřežní části je v polovině 10. století založeno hradiště nad ústím potoka Botiče, dnešní Vyšehrad. Mezi oběma královskými hrady vzniká sídelní aglomerace, nazývaná v té době „Mezigrady“ (Mezihradí), postupem času srůstající v jednotlivá pražská města. Oblast Dejvic a Bubenče, naše PraPraha, tak upadá na několik dalších staletí v zapomnění. Stavební aktivita se zde znovu probudí až ve dvacátých letech 20. století, kdy zde podle regulačního plánu Antonína Engela vzniknou Dejvice.

*********

Co o Praze nevíte: Kde vzala města pražská svá slavná jména

Když jdete přes Karlův most, zastavíte se uprostřed a rozhlédnete se na obě strany, naskytne se vám zvláštní pohled. Na jedné straně silueta Starého a Nového Města, podtržená kamenným nábřežím s reprezentativními stavbami, nad kterými se zdvihají kupole a štíhlé věže desítek kostelů. Na druhé straně Malá Strana, sevřená mezi zelenými svahy Petřína a Letné, pozvolna stoupající od přirozeného břehu k Hradčanům. Jedinečný obraz propojení architektury s přírodním rámcem, korunovaný dramatickou siluetou Pražského hradu. Jako byste se dívali na dvě zcela odlišná města, spojená kamennými oblouky Karlova mostu a střežená mosteckými věžemi. Nejste daleko od pravdy!

Praha je totiž po správní stránce jedním městem až od roku 1784. Do té doby se jednalo o několik dříve samostatných měst, z nichž každé vznikalo za jiných okolností a podle jiného plánu. Výsledkem bylo souměstí, jehož jednotlivé části se svým významem, obyvatelstvem a zástavbou výrazně odlišovali. Příkladů středověkých měst, srostlých v jednu souvislou zastavěnou plochu, bychom našli v Evropě několik (třeba Budapešť). Praha je však ojedinělá počtem a velikostí těchto měst, stejně jako složitým vývojem jejich pojmenování. 

Co se týče původu samotného názvu Praha, existuje více teorií. Podle jedné je odvozen od říčních prahů, tedy brodů, kolem kterých se začalo město formovat. Podle druhé je odvozen od sluncem vyprahlého skalnatého ostrohu, na kterém bylo založeno hradiště a později královský hrad. Existuje samozřejmě ještě třetí, bájná teorie. Podle ní nechala kněžna Libuše založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že název Praha původně označoval dnešní Pražský hrad. Proto byla středověká města, vznikající pod hradem na levém i pravém břehu, označována jako "pražská". 

Nejstarší je Staré Město, oficiálně ustavené ve 30. letech 13. století a nazývané napřed jednoduše Město pražské. Přízvisko "staré" a nebo také "větší" získalo po roce 1257, kdy bylo na levém břehu založeno Nové město pod hradem pražským, dnešní Malá Strana. Nešlo však o první "nové" město, neboť již roku 1235 bylo v rámci staroměstských hradeb založeno Nové město okolo sv. Havla, nazývané též Havelské město. Jednalo se o město ve městě, právně samostatné pouze několik desetiletí.

Podobně na tom bylo Židovské město, dnešní Josefov, mající do roku 1850 status židovského ghetta. V pořadí již třetí Nové Město pražské bylo založeno Karlem IV. v roce 1348. Jednalo se o skutečně velkolepý urbanistický počin, kterým se Praha stala čtyřměstím a zároveň třetím největším evropským městem hned po Římu a Cařihradu.

Pro odlišení se někdy v té době začalo městu pod Pražským hradem říkat Menší Město pražské, čímž vznikl dnešní zkrácený název Malá Strana. Starému Městu se v této době říkalo Větší Město pražské. Pro úplnost výčtu historických pražských měst je třeba doplnit ještě Hradčany, založené roku 1306 jako poddanské město ve správě nejvyššího pražského purkrabího.

Málokdo však tuší, že existovalo ještě jedno dnes zapomenuté město, a to Město hory Vyšehrad. Založeno bylo roku 1452 ve východní části Vyšehradu a jeho podhradí. Stejně jako předtím Nové Město, rozlišovalo se Město hory Vyšehrad na "horní" a "dolní". Horní město zaniklo při výstavbě vyšehradské pevnosti po roce 1649, dolní město bylo připojeno k Praze až jako poslední v roce 1884. Tím se Královské hlavní město Praha ve svých historických hradbách sloučilo v jeden celek. Zajímavé je, že pražská města dala zpětně název svému Hradu, kterému se začalo říkat "pražský". Kruh se tak uzavřel.

v
Štítky: , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)